Co zjistíte
- Jestli na webu najde reklamační řád, ať jako samostatnou stránku, nebo jako pasáž v obchodních podmínkách.
- Jestli je v reklamačním řádu nebo v obchodních podmínkách napsaná třicetidenní lhůta na vyřízení reklamace.
- Jestli je tam uvedená dvouletá lhůta, tedy 24 měsíců, pro vytknutí vady.
- Jestli je jasné, kdo platí dopravu k reklamaci, a jestli ji nepřenáší jednostranně na zákazníka.
- Jestli web, ať přímo na stránkách, nebo aspoň v obchodních podmínkách, zmiňuje Českou obchodní inspekci jako subjekt mimosoudního řešení sporů.
- Mimochodem i to, jestli nezůstal mrtvý odkaz na starou platformu ODR. Sám o sobě není přestupek, jen zbytečné riziko.
Co musí zákazník vědět, než reklamuje
Paragraf 13 zákona o ochraně spotřebitele chce, aby prodávající spotřebitele řádně informoval „o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění“ reklamace a o tom, kde ji lze uplatnit. Podle § 19 odst. 1 musí prodávající přijmout reklamaci v kterékoli provozovně, kde je to s ohledem na sortiment možné, a při jejím uplatnění vydat písemné potvrzení s datem, obsahem reklamace, požadovaným způsobem vyřízení a kontaktními údaji zákazníka (§ 19 odst. 2); u e-shopu tuto roli obvykle plní automatický e-mail z reklamačního formuláře.
S tím souvisí dvouletá lhůta z § 2165 občanského zákoníku pro vytknutí vady od převzetí věci, kterou by řád měl uvádět, ne o ní mlčet. V praxi bydlí informace různě: někdo má samostatnou stránku Reklamační řád, jiný ji zapracoval do kapitoly obchodních podmínek. Zákonu na tom nezáleží, pokud ji zákazník najde dříve, než bude reklamaci řešit.
Lhůty, které řád nesmí zkrátit
Třicet dnů na vyřízení reklamace, včetně případného odstranění vady, je podle § 19 odst. 3 zákonné maximum; delší lhůtu si prodávající může se zákazníkem individuálně sjednat, ne ji ale jednostranně prodloužit svým řádem. Po marném uplynutí lhůty může zákazník od smlouvy odstoupit nebo žádat přiměřenou slevu (§ 19 odst. 4).
Dvouletá lhůta z § 2165 platí jako obecné pravidlo, u použitého zboží ji strany smějí zkrátit až na jeden rok (§ 2168). Mimo tuto výjimku ale zkrácení nefunguje: kratší lhůta naráží na § 1814 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku, podle kterého je ujednání omezující práva z vadného plnění vždy zneužívající. Zakazuje ho § 7 zákona o ochraně spotřebitele a porušení může Česká obchodní inspekce pokutovat až pěti miliony korun (§ 24 odst. 5 písm. d) a odst. 22 písm. e)); vůči zákazníkovi navíc podle § 1815 neplatí vůbec, ledaže by se ho sám dovolal.
Kdo platí dopravu a co s neoprávněnou reklamací
Je-li reklamace oprávněná, hradí náklady na dopravu zboží k ní prodávající, ne zákazník. Plyne to ze dvou míst občanského zákoníku: § 1924 dává kupujícímu právo na náhradu účelně vynaložených nákladů při uplatnění reklamace, § 2170 odst. 2 pak přímo říká, že k odstranění vady přebírá prodávající věc na vlastní náklady, včetně demontáže a zpětné montáže, vyžaduje-li to povaha věci. Řád, který tvrdí, že dopravu vždy platí zákazník, je v rozporu se zákonem, a přesně toto Certito v reklamačních podmínkách hledá jako varovný signál.
U neoprávněné reklamace se logika obrací, na náhradu nákladů zákazník nárok nemá. Poplatek účtovaný předem za posouzení reklamace je ale jiná věc: takové ujednání, sjednané dopředu bez individuálního vyjednání se zákazníkem, snadno narazí na obecný zákaz nerovnováhy v neprospěch spotřebitele podle § 1813 občanského zákoníku.
ČOI jako subjekt mimosoudního řešení sporů
Paragraf 14 zákona o ochraně spotřebitele chce, aby prodávající informoval spotřebitele „jasným, srozumitelným a snadno dostupným způsobem“ o subjektu mimosoudního řešení sporů, včetně jeho internetové adresy, a uvedl ji i na vlastních stránkách. Kam přesně, řešil Městský soud v Praze v rozsudku z 18. dubna 2024 (sp. zn. 10 A 12/2022): odmítl námitku, že stačí mít informaci jen v obchodních podmínkách, protože zákon rozlišuje mezi zveřejněním na stránkách a v podmínkách záměrně.
Kontrola je vůči tomuto výkladu mírnější a uzná i zmínku jen v obchodních podmínkách; pro jistotu ale doporučujeme mít informaci i mimo ně, přímo na dostupné stránce webu, přesně podle toho, co chce citovaný rozsudek.
Neúplná informace je přestupek podle § 24 odst. 5 písm. m) s pokutou až milion korun; mimosoudní řešení sporů o zboží obecně zajišťuje Česká obchodní inspekce (§ 20d a násl.), jiné obory mají vlastního zprostředkovatele, třeba finanční arbitr. Starý odkaz na evropskou platformu ODR z webu odstraňte: platforma skončila 20. července 2025 (nařízení EU 2024/3228) a odkaz na ni vede na mrtvou stránku. Samo o sobě to přestupek není, ale je-li jedinou zmínkou o mimosoudním řešení sporů, chybí tím fakticky informace o ČOI.
Jak kontrola probíhá
Formulář nahoře nekontroluje jen reklamační řád — spouští audit celého webu. Na výsledkovce se otevře kategorie „Právní & Compliance“ s pěti z těchto bodů, u každého s paragrafem a s tím, kdo porušení vymáhá; šestý, mrtvý odkaz na ODR, se objeví tamtéž, pokud ho kontrola najde. Stejný přehled nabízí i blok Co říká zákon níže. Adresa vrací uložený výsledek ještě týž den, i když kontrolu spustíte znovu — opravu tak potvrdí až zítřejší běh.
Jak celá kontrola ČOI probíhá, tedy co inspektor prověřuje jako první a kolik reálně stojí zjištěné porušení, popisuje na blogu článek Kontrola z ČOI: jak probíhá a co si na e-shopu všimne jako první. Náležitosti obchodních podmínek, do kterých reklamační řád často patří jako jedna kapitola, řeší stránka Obchodní podmínky e-shopu.